Komentář

Před prvním utkáním ve 3. lize jsme se cítili velmi dobře, byli jsme optimisticky naladění a nedbali rad starších a zkušenějších. Rady spočívaly ve varováních, že tentokrát již narazíme na skutečné fotbalisty. Někteří z nás to však zatracovali s tím, že my jsme skončili ve "čtyřce" druzí a nějací Nemesis ve "trojce" až sedmí. Z těchto našich postojů vyplula na povrch otázka: Jaký je rozdíl mezi 3. a 4. hanspaulskou ligou? Názory se různily, ale správnou odpověď neznal nikdo.

V sobotu 10.9.2005 ve 13:45 přijeli na "naše" hřiště pánové z týmu Nemesis a bez jediného vyřčeného slova nám v krátkém herním monologu zodpověděli všechny otázky ohledně rozdílů mezi 3. a 4. ligou. Nebylo ještě ani 13:50, čili nemohlo se hrát více jak 4 min hrubého času, nestihli jsme se ještě všichni ani vystřídat a již jsme prohrávali 0:2. Oba góly přišly po velmi nenápadných akcích útočníků Nemesis, kteří se až příliš jednoduše obtočili okolo našich obránců a přesně zakončili. Až teprve po druhém obdrženém gólu jsme se dostali ke slovu také my, nebo spíše Martin Havelka, který odebral soupeři balón a své sólo přes celé hřiště zakončil gólem, 1:2. Po této brance jsme chtěli uklidnit hru, srovnat krok se soupeřem a zastavit tak drtivý nápor Nemesis z úvodních minut. Bohužel se nic z výše uvedeného nedařilo a my nadále zaostávali za skvělými soupeři. Během několika dalších minut inkasujeme další branku na 1:3.

Do této chvíle jsme z každé akce soupeře inkasovali, to se však naštěstí změnilo a i soupeři přestalo všechno vycházet na 100%. V těchto chvílích zápasu jsme hlavně bojovali sami se sebou, kazili jsme jednu přihrávku za druhou, byli u míče pomaleji, prohrávali snad všechny souboje 1:1 a v podstatě jsme ani nic kloudného nevymysleli.. Místo toho jsme na sebe neustále štěkali a vyčítali si chyby, nahrávky, ztracené míče, nevyužité šance, špatné střídání, nedostatek důrazu, špatný pohyb, atd... prostě vyčítali jsme si fotbal. Prohrávali jsme jak fyzicky tak psychicky.

V závěru první půle to snad trochu vypadalo, že bychom mohli něco předvést i my, trošičku jsme přeskupili řady a na pár minut nám to docela prospělo, vsítili jsme gól na 2:4, kdy po naší první kombinační akci v utkání střílí svůj druhý gól v zápase Martin Havelka. Celá akce byla pěkně rozjetá již od vlastní branky a tak to vypadalo, že bychom se mohli vrátit do zápasu mohli začít hrát zápas. Nemesis však připomínali ruskou sbornou v době jejího rozkvětu a tak prakticky vzápětí kontrovali po naší individuální chybě gólem do šatny na 2:5.

Během poločasové pauzy jsme si vyříkali vše potřebné a chtěli do druhého dějství nastoupit tak, abychom potrápili slabší obranu soupeře. Zejména rychlý Martin Havelka měl být naší útočnou zbraní. Byli jsme odhodláni ještě něco s výsledkem udělat.

Nemesis nás ale pravděpodobně slyšeli a zkraje druhého poločasu nám zasadili dvě ostré rány hned za sebou. Stav 2:7 nám již definitivně zlomil vaz a od této chvíle jsme hráli pouze o čest, jestli se tak vůbec dá nazvat snaha o udržení jednociferného skóre na straně "nějakých" Nemesis. Momentální stav utkání již soupeře uspokojoval natolik, že zřejmě mírně polevil a tak jsme se občas dostávali do hry i my, ale žádnou šanci jsme již nevyužili a tak jsme si z prvního historického zápasu ve 3. lize odnesli těžký debakl 2:7. Na pozápasovém hodnocení bezprostředně po utkání kdosi pronesl, že je to lepší než prohrát 0:1, sjel jsem jeho malou kulatou postavu svým velkým zarudlým okem, nyní s odstupem času si myslím, že měl pravdu, potřebovali jsme zřejmě dostat taky jednou na prdel.

Utkání bylo ovlivněno mnoha faktory, za zmínku stojí tyto: 2 brzké góly v úvodu utkání nás ochromily na téměř celý první poločas, 99% střel soupeře v prvním poločase bylo neuvěřitelně přesných, nebyli jsme schopni obsazovat své protihráče, prohrávali jsme souboje 1:1, 2 brzké góly v druhé půli nás dorazily, všechny tyto momenty ústily k hádkám, nadávkám a vzájemnému obviňování a napadání, zejména od hráčů Riedla a Mrozka. Takto jsem zápas viděl s odstupem 33 hodin po utkání, dříve jsem nebyl schopen reagovat, protože mě velmi zklamal výkon můj, některých mých spoluhráčů a celého týmu, což je více, než dokážu unést.

Nakonec něco málo ze statistik: naposledy jsme prohráli o 5 gólů 17.4.2004 s týmem S.F.O.T. (0:5), naposledy jsme dostali 6 gólů 6.11.2004 od týmu F.C.s (3:6), vetší počet gólů jsme naposledy dostali krátce po založení 18.6.2000 od týmu FC Lucián B (2:8).

Dušan

P.S.: Závěrem bych chtěl poděkovat soupeři za probuzení a našemu gólmanovi za to, že je psychicky natolik silný, že vydržel v brance až do konce utkání. Do fotogalerie přikládám 9 fotografií a 1 video.